11. prosinec 2008 | 22.22 |
Chcete si článek přečíst?
Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Jak vypnout blokování reklamy?
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Nesmrtelnost a názory na duši z pohledu vědní disciplíny - parapsychologie
Neprobádanými zákonitostmi, úkazy a jevy duševního života se obírá nová vědní disciplína parapsychologie (nebo také metapsychologie). Do oboru parapsychologie spadají jevy, u nichž jde o přesahování duševního života přes jeho normální hranice. Co nevnímáme svými smysly, je nadsmyslno, které je rozsáhlé a nekonečné. A tato nová věda se obírá těmi supra nadnormálními jevy psychologie a biologie.
Tyto jevy vycházejí z lidské duše a jsou vázány na zvláštní schopnosti a stavy, jež nazýváme stavy medijní. Parapsychologické úkazy nejsou iluzí ani podvodem, protože jejich význačným rysem je jejich neobvyklost.
Tuto novou vědu je možno považovat za vědu budoucnosti. Parapsychologické bádání stojí na 2 spolehlivých základnách každé vědy – na zkušenosti a pozorování. Studia nadnormálních jevů jsou v cizině již dávno předmětem soustavného výzkumu odborníků, ale i vědeckých společností a univerzit. Na univerzitách pro psychická bádání jsou zřizovány laboratoře a stolice pro parapsychologii. Doba vědeckého bádání na tomto úseku se datuje od roku 1872, vlastně od průkopnických pokusů přírodozpytce Wiliama Grookena (1832–1919). Pokusnými parapsychologickými metodami bylo objeveno základní "já" člověka, které má téměř neomezené schopnosti. Teorie, jež za základ považovaly jedině hmotu, jsou falešné. Hmota je jen dočasnou formou skryté energie – nižšího řádu, které se uvolní. Jednotlivé fáze energie se mění, to znamená, že je možné proměnit hmotu v teplo, světlo, zvuk, ale také v Roentgenovy ultrafialové paprsky. Naší zemi patří ke cti, že vědecké kapacity uznávají za spoluzakladatele světové parapsychologie (psychotroniky) našeho Břetislava Kafku (1891 – 1967).
Zde se věda parapsychologie dostává k otázkám smrti a existence ducha. Nesmrtelnost je nejzávažnější věcí ve stvoření – je to vědomé trvání po smrti. Podvědomé "já" je skutečnou duší člověka, která přežívá život. Aby tělo žilo, předpokládá vyšší druh ovlivňující síly, kterou nazýváme duší. Duše ovládá hravě všechny buňky, molekuly i atomy lidského těla zvláštním prostředím, které jmenujeme oduším – dušefluidem. Duše dovede svou vůlí ovládat lidské tělo. Smrt není koncem existence ducha, nýbrž pouze koncem oživené hmoty ve formě mrtvého těla. Náš parapsycholog Břetislav Kafka napsal: "Smrt ničí jen tělo, duši však vybavuje k dalšímu individuálnímu životu". Lidská přirozenost smrtí nezaniká, pouze se vývojem postupně mění a zdokonaluje a dává tělu vyšší hmotný a dokonalejší energotronový tvar.
Duše má ohromné schopnosti dosud neprobádané, které se dnešní parapsychologická věda pokouší vysvětlovat a pokusně je využívat. Co se týče lidské duše, víme, že budoucnost je pouze iluzí – je vlastně jen věčná přítomnost. Už filozof I. Kant vyjádřil, že smrt není nic jiného, než změněná forma života : "Koncem života je smrt, ta však není koncem duše, nýbrž koncem člověka.
Narození, život a smrt jsou jen stavy, tělo pouze forma duše". To, že lidský život je jen pranepatrnou chvilkou ve vývoji ducha a vzdělání nevyhnutelným postulátem k utužení spjatosti těla a duše, odhalil už Sokrates. Je znám jeho poslední výrok k jeho žákům před otravou v žaláři : "Za chvíli zemřu, ale můj duch se povznese nad hmotný stav, zničí se mé tělo, ale můj duch nikoliv".
Dnes už víme, že Stvořitel nestvořil nic ke zničení, život se může pouze změnit, převádí se z jedné formy bytí do formy jiné. A lidská duše je jakýmisi relativními úseky absolutna.
- PhDr. Alois Matuška -
Přechod
Senzibilové často zdůrazňují, abychom se prostřednictvím denních meditací připravili na pokračování života po smrti, abychom se vyhnuli šoku, jenž by mohl po opuštění těla následovat. Chceme-li předejít tomu, abychom se znovu rychle reinkarnovali, musíme se snažit překonat své zlozvyky a tělesné touhy. Bytost, jež není schopna např. potlačit touhu po alkoholu, si je nese do astrální oblasti. Pokud je tam není schopna uspokojit, táhne ji to zpět na zem, aniž by se před tím na další reinkarnaci řádně připravila. Snažme se proto být takovým typem člověka, kterým bychom chtěli být v následující reinkarnaci.
Člověk umírá a v okamžiku, kdy dosahuje nejvyšší tělesné tísně, slyší, jak jeho lékař prohlašuje, že zemřel. Slyší nepříjemný zvuk, hlasité zvonění nebo bzučení a současně cítí, že se velmi rychle pohybuje nějakým dlouhým temným tunelem. Pak se ocitá náhle mimo své fyzické tělo, ale stále ještě v jeho bezprostřední blízkosti, a vidí své tělo zpovzdálí jako divák. Po chvíli se vzpamatuje a poněkud přizpůsobí svému zvláštnímu stavu. Poznává, že má stále ještě nějaké tělo, i když značně odlišné a nadané jinými schopnostmi. Přicházejí jiní, aby jej přivítali a pomohli mu. Vidí duše zemřelých příbuzných a přátel a objevuje se před ním jakýsi milující a laskavý duch - něco, co dosud nepoznal - jakási bytost ze světla. Položí mu otázku, která ho přiměje k ohodnocení vlastního života a pomůže mu při tom paranormatickou projekcí důležitých událostí jeho života. V určité chvíli má zemřelý pocit, že se přibližuje k nějaké bariéře nebo hranici, dělící zřejmě život pozemský od života budoucího. Shledává ale, že se musí vrátit zpět, že jeho čas dosud nenadešel. Váhá, protože je už tak zaujat svými novými zážitky, že se vrátit nechce. Je přemožen intenzivními pocity radosti, lásky a míru. Ale pak se přece jen nějak sjednotí se svým fyzickým tělem a žije dál.
Přebráno z mého končícího blogu
Zpět na hlavní stranu blogu