zuzi: V podstatě ve všem to cítím podobně, včetně pohledu na zdravotní postižení a potraty. Všechno vidím jako zkoušky, které mají pomáhat v růstu a umožnit uvědomit si věci, které jsme přehlízeli, nebo přehlížíme. V reálném životě je to ale hodně těžké. Třeba cítit soucit k někomu, kdo mi ubližuje, nenechat se porazit vlastním strachem a bolestí. Často váhám, do jaké míry věci přijímat, jak se chránit, jak co nejmíň ubližovat sobě i ostatním. Je to těžká škola.