V tom jsem si uvědomil,že se dáváme do pohybu.Nezpozoroval jsem sice,kdy jsme opustili lazaret,ale teď nebylo nic vidět.Oživlé události mého života,které se kolem mne tísnily,zmizeli také.Byli jsme jakoby vysoko nad zemí a velkou rachlostí jsme se pohybovali ke vzdálenému světlu.Nebylo to jako prve,kdy jsem putoval mimo vlastní tělo.Tehdy jsem vše řídil já sám vlastními myšlenkami.Tehdy jako bych klouzal nad povrchem země.Nyní sme byli výš.Pohybovali jsme se rychleji,díval jsem se,jak udílí rozkazy,a necítil jsem žádný údiv,natož pak znepokojení.
Vzdálený bod se ukázal být velkým městem,k němuž jsme se blížili.Stále ještě byla noc,ale z továrních komínů stoupal kouř.V mnoha budovách svítila světla v každém poschodí.Město stálo u velké vody,snad velkého jezera.Mohlo to být Toronto,Detroit nebo Boston.Zcela jistě jsem v žádném z těchtoměst dosud nikdy nebyl.Když jsme se blížili k přelidněným ulicím,pomyslel jsem si,že je to město,kde naplno běží válečný průmysl.A ulice byly nemožně přeplněné.Přímo pod námi šli stejným směrem po chodníku dva muži.O chvíli později najednou jeden z nich jako by prošel druhým.Přelidněno bylo stejně tak i v obrovských továrnách a administrativních budovách-příliš mnoho lidí u strojů a psacích stolů.V jedné místnosti seděl šedovlasý muž ve svém křesle a diktoval dopis do diktafonu.Za ním ve vzdálenosti necelých deseti centimetrů stál jiný muž,snad o deset let starší,a stále se snažil sáhnout po mikrofonu jako by jej chtěl vytrhnout z ruky toho druhého muže........
..Copak tohle byla smrt?Být stále neviditelný pro žijící,a přitom být stále zamotán do jejich patálií?
"Neshromažďujte si poklady na zemi!..Neboť,kde je tvůj poklad,tam bude i tvé srdce."
Otřesen jsem si uvědomil,jak jsem myslel na své skautské vyznamenání,na prsten k maturitě,na své lékařské studium.Že by mé srdce,ohnisko mého bytí,bylo skutečně zaměřeno na takové malichernosti?
"Následuj mne" řekl mi Ježíš,než jsme se vydali na tuto neobyčejnou cestu.Pohlédl jsem k němu a strach zmizel,i když zůstavala otevřená strašná otázka.Bez Něho,bez jeho přítomnosti bych nezvládl to všechno,co mi ukazoval.Rychlostí myšlenky jsme putovali od města k městu.V jednom domě chodil mladý muž za starším mužem z jedné místnosti do druhé "je mi líto táto!"opakoval stále znovu "Nevěděl jsem že se to mámy tak dotkne!Neuměl jsem to líp"Nachápavě jsem se obrátil na jas vedle sebe.I když jsem cítil,jak se jeho slitování rozlévá kolem nás,nic jsem nechápal.Mnohokrát jsem byl svědky podobných scén."Co je jim tak líto Ježíši?"ptal jsem se."Proč nepřestávají mluvit s lidmi,Kteří jim nemohou rozumět?" Ze světla vedle mne vyzářila myšlenka:Jsou to sebevrazi připoutání k důsledkům svého činu.
Toto poznání se mnou otřáslo a opět jsem si uvědomil,že přišlo od něho.Nemohlo být ze mne,protože podobné scény jsem už dále neviděl,stejně jako je neviděl předtím.Jako bych se učil tomu,co mne chtěl naučit.Postupně jsem začal rozeznávat něco jiného.Všichni živí lídé,keré jsem viděl,měli kolem sebe matně svítící lem,jako by něco na povrchu jejich těl elektrizovalo.Tento jasný lem byl stále s nimi.V podobě bdělého,sotva viditelného světla (aura).Nejprve jsem se domníval,že je odraz jasu osoby po mém boku.Jenže pak jsem si uvědomil,že neživé předměty nic podobného neodrážely,stejně jako bytosti bez těla.Uvědomil jsem si,že ani moje nehmotné tělo tento jasný lem kolem sebe nemá.Světlo mě vedlo dál do špinavého baru,nacházejícího se v nějakém velkém přístavu.Všude byla spousta lidí,většinou námořníci,stáli u barového pultu,jiní se těsnali v boxech u stěn.Někteří pili pivo,whisky,a to takovým tempem,jakému dva zpocení barmanni sotva stačili.V tom jsem uviděl něco zvláštního.Několik mužů stojících u barového pultu jako by nebylo schopno se napít.Stále znovu sahali po sklenicích na barovém pulktu,jenže jejich ruce se nedokázali chopit masivních sklenek,bez zábran procházely těžkým dřevěným pultem i těly pijáků stojících kolem nich.A tito pijáci,zdálo se,stále žíznící na dosah od zdroje své touhy,rovněž neměli světlý lem,jimž byli obdařeni pijáci skuteční..Tato světelná aura musela tedy patřit jen žijícímu tělu.Mrtví,my,kteří jsme pozbyli své hmotné podstaty,jsme zřejmě pozbyli i tuto druhou kůži...............................
Opět jsme se vydali na cestu.Zanechali jsme bar i přístav s jeho zchátralými ulicemi.Stanuli jsme nyní na kraji pustých pláních,táhnoucích se do daleka.To nám však v tomto životě,v němž vzdálenost nepředstavuje překážku času,nevadilo.Až dosud jsme se pohybovali v místech,kde mrtví žili bok po boku mezi živými.Netělesné postavy se tísnily kolem živých lidí a kolem věcí,k nimž byli připoutáni svými žádostmi,které jsouce pouhými stíny,nemohli nijak ukojit....Pláň se sice hemžila množstvím netělesných bytostí,ale nikde nebylo vidět onu světlem lemovanou živou bytost.

Toto byl jen výňatek z knihy doporučuji přečíst který se úryvek zalíbil.

Autorem -George G.Ritchie,M.D(doktor medicíny)