SMRT

Je naprosto jisté, že zemřeme, a je nejisté, kdy a jak zemřeme. Jedinou naší jistotou je tedy nejistota hodiny naší smrti a tu užíváme jako výmluvu, abychom mohli odložit přímé pohlédnutí smrti do tváře. Jsme jako děti, které si při hře na schovávanou zakrývají oči a myslí si, že je nikdo nevidí..

Nejdůležitější věcí v okamžiku smrti je stav naší mysli. Zemře-li někdo kladném rozpoložení, navzdory tomu, že jeho karma je záporná, může vylepšit své příští zrození. Poslední myšlenka či emoce, kterou máme před smrtí, má výjimečně mocný účinek na naši bezprostřední budoucnost. Kdesi hluboko v sobě víme, že se přímému setkání se smrtí nemůžeme vyhýbat .Proces umírání je jeden z běžných aspektu lidského života.I když  pro naši moderní společnost je smrt defacto tabu.Mos se o ni nemluví i když je to běžná součást našeho bytí.Umírání je poměrně složitý jak biologický tak i duševní přerod každeho jedince.
 

Mnohé z nás zajímá co jse stane s duší  v okamžiku smrti??  Stane se opět duchem,vráti se do duchovního světa,který kdysi opustila.

Je oddělení duše od těla bolestné? Ne,tělo trpí často víc během života než v okamžiku skonu.Utrpení,které někdy před smrtí pociťujeme,je často vnímáno jako vysvobození ducha ze zajetí těla.

U přirozené smrti,která nastává vyčerpáním orgánů v důsledku věku,člověk opouští život,aniž by to zpozoroval,je to jako oheň který dohasíná pro nedostatek paliva.

Jak probíha oddělení duše od těla?Děje se tento jev postupný a pomalý nebo je přechod náhlý?Duše se uvolňuje postupně  a neuniká prudce.

Během života se duch drží těla svou polohmotnou schránkou,astrálním tělem.Smrt zničí pouze tělo a nikoliv tito druhou schránku,která se od něho oddělí,když ustane organický život.Pozorování dokazují,že v okamžiku smrti probíhá uvolnění fluida postupně a je u jednotlivcu různě dlouhé.U některých nastane  za několik hodin,u jiných zejména byl-li jejich život příliš hmotný a smyslný,trvá uvolnění někdy dny ,týdny i léta(proto někteří lidé ač jsou velice vážně nemocní tu setrvávají  a hledají cestu domu) Není těžké pochopit ,čím víc se duch  ztotožňoval s hmotou,tím hůře se od ní odděluje.Mravní a intelektualní činost,vyšší myšlení,způsobují začátek uvolňování již během života a pak smrt nastává okamžitě.Takový je výsledek pozorování  v okamžiku smrti.Tato pozorování ještě poukazují na to,že u určitých individuí je vazba mezi  tělem a duší někdy velmi bolestná,protože duch může pociťovat  strach z rozkladu.Tento případ je  vyjímečný a vyskytuje se  zejména u některých sebevrahů.